Přesně před 90 lety, 1. června 1930, se konala na Zbraslavi velká slavnost - otevření nové sokolovny. Byl to výsledek snahy několika generací místních sokolů o vlastní reprezentativní sídlo a tělocvičnu. Už roku 1893 vzniklo v naší jednotě tzv. Družstvo pro postavení tělocvičny, které se staralo o sbírání financí z pořádaných kulturních a sportovních akcí pro nákup pozemku a budoucí stavbu, ale teprve roku 1919 získal Sokol darem od Cyrila Bartoně–Dobenína pozemek pro letní cvičiště. O pět let později se podařilo dokoupit i sousedící parcelu, a tím vznikl dostatečný prostor pro vytouženou sokolovnu. Na samotnou stavbu stačil od prvního výkopu v létě 1929 do slavnostního otevření jen rok. Velkou část prací, včetně architektonického návrhu i stavebního dozoru, si naši členové obstarali vlastními silami. Ale nebylo všechno snadné. Už v září 1928 se členové zbraslavské jednoty na valné hromadě rozdělili na dva tábory – zastánce stavby a její odpůrce, kteří se obávali zadlužení spolku. Po rozhodnutí stavět se část členů, včetně dlouholetého náčelníka Františka Kabeláče, vzdala svých funkcí, což dopadlo i na samotné cvičení. Co hůř, během stavby naplno propukla světová hospodářská krize. Půjčky, které si jednota vzala na část milionového rozpočtu stavby, tak nakonec splácela ještě v letech po 2. světové válce.

    V soutěži o podobu sokolovny se spolu střetlo více návrhů – zejména dva projekty arch. Hynka Svobody (člena Sokola) a konkurenční návrh arch. Františka Kavalíra, který stál například u projektů místní okresní záložny, vily Růže a řady dalších budov v Praze i v Českých Budějovicích. Výbor vybral Kavalírův projekt, ale zájemci mohou dnes vidět hned “za humny” také možný vzhled sokolovny podle Svobodova návrhu. Ten jej totiž, mírně upravený, úspěšně nabídl Sokolu v Radotíně pro jejich budovou otevřenou v roce 1932 - při srovnání návrhu a radotínské sokolovny je I dnes podoba zřejmá. Vybraný projekt zbraslavské sokolovny se dvěma sály ještě v detailech upravily požadavky župní stavební komise. Dolní sál byl od počátku projektovaný jako biograf, který se už dříve Sokolu osvědčil jako spolehlivý zdroj příjmů do spolkové pokladny.
    
    Novostavba v roce 1930 byla architektonicky výraznější než dnes – členitá, lemována terasami v patrech. Její dnešní podobu totiž ovlivnily historické události. Velké šrámy přinesla válka. Nejprve tělocvičnou prošly dvě armády –  1200 československých vojáků při mobilizaci a poté v březnu 1939 německé jednotky. Sokolská činnost byla okupační správou cíleně potlačována, ruší se veřejné akce, omezuje se cvičení. Proto přichází Hynek Svoboda v březnu 1941 s návrhem zastřešit terasy přístavbami - tím vznikne malý sál pro přednášky nebo loutková představení, dolní terasa do dnešní ulice Žitavského se spojí s tělocvičnou jako prostor pro uložení nářadí.  Zároveň to bude v nejisté válečné době investice do zhodnocení budovy. Místo  toho ale přišlo o Velikonocích 1941 nařízené rozpuštění  Sokola a zabavení veškerého jeho majetku. Tím začalo pro sokolovnu nejhorší období.  Sál biografu přešel do německé správy jako kino Viktoria. V roce 1942 přišla hlavní rána – budova byla vybrána pro pobočku berlínské firmy na kondenzátory Röderstein. Zmizel plastický nápis Sokolovna, na venkovním cvičišti padly krásné lípy a místo nich vyrostly boudy a elektrický generátor. Brzy poté se vystěhoval i biograf a jeho sál se stal skladištěm továrny, ve které pracovalo 200 nasazených českých dělnic. V této podobě sokolovna zůstala až do osvobození.... (pokračování příště)

Otakar Vlasák

Celý článek vyjde v červnovém čísle Zbraslavských novin.