Narodil se 24. února 1902 v Řevnicích zámečníku Františku Hřebíkovi a  Boženě roz. Strakové. Po absolvování gymnázia na Smíchově pokračoval ve studiích na Karlově univerzitě, kde promoval roku 1929 na doktora práv. Rodiče ho od mala vedli k Sokolu, už v šestnácti letech se stal vzdělavatelem řevnické jednoty. Sokolem zůstal i po přesídlení na Zbraslav, kde si roku 1933 otevřel advokátní kancelář. Na konci 30.let je místostarostou zbraslavské jednoty a roku 1940, už za německé okupace, se jako skvělý mluvčí, organizátor a právník stává náměstkem starosty celé ČOS.  Působí v odbojové Sokolské revoluční radě, později skupině Jindra. V noci na 8.října 1941 nařizuje Reinhard Heydrich rozpuštění Sokola a gestapo zároveň hromadně zatýká 1500 jeho funkcionářů. Deportují je do koncentračních táborů, odkud se většina už nevrátí. Antonín Hřebík se naštěstí po půl roce v Osvětimi dostane v červnu 1942 - pravděpodobně také na přímluvu státního prezidenta a právníka Háchy - v zuboženém stavu domů. Je tu pod dohledem, má přísný zakáz jakkoliv sdílet své zážitky z koncentračního tábora. Tento zákaz neuposlechne, dokonce ho sokolský kronikář Hynkek Svoboda tajně vyfotografuje, aby zdokumentoval jeho špatný zdravotní stav. Po udání jsou 15. června 1944 oba, spolu s Hynkem Svobodou, opět zatčeni a vězněni gestapem v Benešově.

Po osvobození se Antonín Hřebík stává předsedou Revolučního národního výboru. Má zásluhu na řádném převzetí správy Zbraslavi a prvním rychlém odstraňování válečných škod, 3. června 1945 poté předává správu obce novému vedení MNV. Za odbojovou činnost je oceněn Válečným křížem a v březnu 1946 svědčí také za Sokol v procesu s K.H. Frankem. Tou dobou už je poslancem Národního shromáždění a také starostou celé Československé obce sokolské. Připravuje plány na sjednocení tělovýchovy, chystá XI. všesokolský slet roku 1948, ale také se doma na Zbraslavi účastní zdejšího veřejného života.  Poté přichází únorová politická krize –  Antonín Hřebík vede k prezidentu Benešovi sokolskou delegaci, která ale není úspěšná. Komunisté začínají zřizovat akční výbory, které mají vyloučit a nahradit v organizacích nepohodlné členy. Antonín Hřebík čistku v Sokole odmítá posvětit a proto je z vedení ČOS sesazen. V předtuše následujících událostí rezignuje 5. března 1948 také na svůj poslanecký mandát a v květnu odjíždí s manželkou Annou do zahraničí, aby se do Československa už nikdy nevrátil. Červnový slet, který byl poslední velkou demonstrací odporu proti nastupujícímu režimu, sleduje již z exilu.

Manželé Hřebíkovi se usazují  v USA, v Chicagu, kde se Antonín Hřebík stává spoluzakladatelem Rady svobodného Československa a exilového sokolského ústředí. Zahájil tradici zahraničních sletů, také několik prvních organizuje, vydává krajanské noviny a anglický deník Chicago Daily, je aktivní až do pozdního věku. Umírá v Chicagu 20.listopadu 1984, jeho žena Anna o rok později. U příležitosti sokolského sletu 1994 přivezli američtí hosté zpět do vlasti urnu s jeho popelem, který byl slavnostně uložen v rodinné hrobce v Řevnicích.